Severní Makedonie

Den 23.
Včera jsme přijeli do Makedonie. Na hranicích jen kontrola dokladů, pak na nás zavolaj "ahoj Češka" a my můžem jet dál. Stav vedlejších silnic se o dost zhoršil a při vjezdu do města jsme zažili neskutečný mumraj. A to máme v plánu navštívit Skopje! Rychle najít menjalničnu a pak honem pryč z města. Cestou ještě kupujeme simku, abychom mohli být onlajn. Pět giga dat za 500 denárů je super, zvlášť když příjdem do obchodu a zjišťujem, že maj akci a cena je jen poloviční. I když ve finále platím tři stovky. Prodavač mi začal vysvětlovat něco o nevýhodném kurzu eur a denárů, tak jsem mávnul rukou. Budiž mu ta pajda přána. I tak získáváme 5GB v přepočtu za asi 120 korun, což by při koupi výhodných balíčků od outů vyšlo skoro na deset tisíc!
Odpoledne dojíždíme na Stone Dolls, kde je více než 120 kamenných pilířů ve tvaru postaviček. Údajně jedna z nejkrásnějších přírodních památek. Doufám, že jsme si to nevybrali hned na začátku a že nás Makedonie ještě něčím překvapí.

Den 24. London Calling
Zatím se Makedonii daří nás překvapovat. Po zklamání Bělehradem v Srbsku jsme od hlavního města Makedonie příliš neočekávali. Ale Skopje nás dostalo. Nádherné město plné starobylých i nových staveb. V roce 1963 skoro celé zaniklo vlivem obrovského zemětřesení, zachována byla právě jen stará turecká část města. V sedmdesátých letech začalo vznikat nové centrum, na jehož obnově se podílelo i tehdejší Československo. Němým mementem události jsou hodiny na skopském nádraží, které stále ukazují čas vzniku katastrofy. Mnoho památek je věnováno Matce Tereze, která se zde narodila. Krásné je i Náměstí Makedonie, kde je asi milion soch v čele se sochou Alexandra Makedonského. Největší dominantou Skopje je pak Kříž tisíciletí, který ční nad městem a se svými 66 metry je největší kříž na světě. Při průjezdu městem nás překvapili i všudypřítomné doubledeckery, které jezdí jako normální linkové spoje. Dneska lituju, že jsme si na prohlídku Skopje vyhradili tak málo času. Dal by se tu strávit klidně celý den. Například procházkou po vyhlášené tržnici, kde se dá sehnat opravdu vše. Třeba Pumy s obrázkem levharta, Ády nejenom se třemi, čtyřmi ale i pěti pruhy za stovku, Vitónka za dvěstěpadesát a parfémy od Šanelu přes Kristián Dior až po Dolce & Banana za pade. Vše zaručeně originál.

Co stojí za vidění:

Kaňon Matka

Tetovo
Hlavní město albánské menšiny s malovanou mešitou, klášterem Arabati Baba Tekke a zbytky pevnosti nad městem. Bohužel ve městě je neskutečný mumraj, není kde zaparkovat, takže mešitu registrujeme jen z okýnka auta a ostatní vynecháváme. Navštěvujeme pouze obchodní centrum. Nákup potravin, párky s hrdým nápisem "100% bez vepřového" (to zas bude baštonáda na grilu), rychlý oběd u Colonela Sanderse a pak už jen ven z města.

Galičnik
Poutní místo, kde žijí jen dva stálí obyvatelé. Bohužel nepotkáváme ani jednoho z nich. Místo je to však úžasné. Vysoko v horách, kde místy ještě leží sníh, s kostelíkem a domky na skalách. V červenci se zde konají svatební slavnosti, kdy se sejdou všichni místní obyvatelé a předlouze spolu slaví. Někdy prý i do půl deváté. Zážitkem je už samotná cesta na Galičnik. Krásné kotliny s pasoucímse zvířectvem, kolem špičatá skaliska í kulaťoučké kopečky, jezírka a potůčky se spousty odpočinkových míst. Některá i s tekoucí vodou.

Ochridské jezero
Někde jsem četl, že kdo nenavštívil Ochridské jezero, jako by v Makedonii nebyl. My tam byli, ale jako by jsme tam nebyli. Místo to opravdu může být krásné. Jezero s průzračnou vodou, řadí se mezi největší krasová jezera na světě, kostelíky a krásné výhledy. Bohužel nám celou dobu prší. Protože ale ani tak nemáme zřejmě vody dost, noc trávíme u místního aqvaparku. Jestli bude ráno hezky, tak prý otevřou. Druhý den pozorujem přelévající se hladiny všech těch bazénů, divokých řek, tobogánů a jiných atrakcí. Bohužel jen skrz zamlžená okna našeho auta. Na bráně obrovský zámek, ale nikdo nemá klíč. Ještě to zkoušíme k vedle sousedícímu jezeru Prespa, ale kupodivu i tam prší...

Bitola
Považováno za jedno z nejlepších a nejhezčích měst na Balkáně. Procházíme hlavní třídu Shirok Sokak a tu krásu marně hledáme. Snad jen spousty kavárniček, kterých však i jinde najdete bezpočet. Zajímavostí v Bitole jsou dva vraky amerických proudových stíhacích letounů F-86 nad městem, o kterých se mi ale nepodařilo nic zjistit a dále pak archeologické naleziště Heraclea Lyncestis, což bylo starověké řecké město. Máme posledních 120 denárů, což je vstupné pro jednu osobu. Jde tak pouze Klára a já musím zůstat venku. Významně však postávám před vchodem, až se mně panu biletáři zželelo a říká "Tak OK" a já mohu taky na vlastní oči spatřit tu "nádheru".

Závěrem
Makedonie mně fakt dostala. Spousty nádherných míst, pamětihodností a krásné přírody. Lidé ale byli přívětivější v Srbsku. Tady na pozdrav většinou nereagují a koukaj na vás, jak když jste spadli z Marsu. Pár výjimek samozřejmě bylo. Ve Skopje po krkolomném zpovídání v angličtině místního takyturisty, z něj nakonec vylezlo, že již pět let žije v Praze a my tak mohli přejít na plynulou češtinu. I Češi jsou tady nějací lepší. Potkáváme spousty obytňáků a se všemi si vyměňujeme zkušenosti ze svých cest. Žádní nebyli z Brna. Do Makedonie bych se klidně rád ještě podíval.

Dále nás čeká Řecko